Strach a úzkost jsou vlastně přirozenou reakcí organismu, který se ocitne v náročné situaci. Tyto reakce nám umožňují přežít. Je však důležité rozlišovat mezi „obyčejnou“ úzkostí či strachem, které občas postihnou každého z nás a úzkostnou poruchou, která dokáže dlouhodobě znepříjemňovat život.
Dnešní doba nás často staví do situací, které vytvářejí na jedince tlak, a ten pak reaguje právě pocitem úzkosti či strachu. Současná pandemie koronaviru je extrémním příkladem této situace. Necháváme se bombardovat katastrofickými zprávami, dobrovolně si čteme víc a víc zpráv, protože máme pocit, že musíme být „v obraze“, informace a čísla se na nás valí odevšad. I pokud zrovna nové informace nehltáme sami, naše rodina či kolegové se častokrát vynasnaží, abychom byli s novinkami obeznámeni.
Tento neustálý přísun informací, zejména negativních, může naše podvědomí „nahlodat“ a způsobit, že se v něm dlouhodobě usadí strach. Mezi ohrožené skupiny patří lidé, kteří mají obecně zvýšený strach o své zdraví, ale také ti, kteří si v životě prošli traumatickými zážitky. Ohroženi můžou být však i ti, kterých se předešlé dva body netýkají.
Problém nastává tehdy, kdy úzkostné či panické stavy nedokážeme kontrolovat. Pokud se vrátíme k příkladu se současnou situací, měli bychom se v takovém případě vyhýbat velkému množství zpráv, které jsou někdy schválně nadsazené. Tón moderátorů v televizi či dramatické znělky, to vše má vliv na to, jakým způsobem informace přijímáme a zpracováváme.
Jestliže vy sami nebo někdo z vašeho blízkého okolí trpí na úzkosti, pokuste se dát situaci racionální rámec. Nepřiživujte ten strach a věnujte se raději jiným činnostem, pokud možno takovým, které vám dělají radost a přivedou vás na jiné myšlenky. Pokud však máte pocit, že pomoc rodiny či přátel nestačí, nebo nevíte, jak o tom s nimi mluvit, můžete využít pomoci psychoterapie. Nejhorší, co můžete udělat, je řešit tyto problémy alkoholem, drogami apod., které ve výsledku situaci pouze zhoršují a odkládají řešení na neurčito.